Případ Babice

Úvod

V pondělí 2. července 1951 byli ve večerních hodinách v babické škole zastřeleni 3 funkcionáři místního národního výboru (MNV). Mnozí lidé znají tuto dnes již "historickou událost" nebo o ní alespoň slyšeli. Přesto je mnoho dalších, kterým pojem "babický případ" nic neřekne. Čím je tedy tak vyjímečný, že si zaslouží naši pozornost?
Jde především o případ vraždy, který nebyl nikdy zcela objasněn. Dodnes hledáme odpovědi na spoustu nezopdovězených otázek. Jednalo se pouze o nic neřešící zákeřnou vraždu či o popravu komunistických funkcionářů utiskovanými obyvateli v poúnorové politice roku 1948? Jednalo se o sehrané divadlo představitelů StB nebo o zkrat jednoho člověka? Současně nesmíme zapomínat na osoby, které byly odsouzeny a popraveny nejen v hlavních, ale i v souvisejících procesech (viz. přehled odsouzených).
Podstatným faktem zůstává, zda dnes vůbec lze nalézt adekvátní odpovědi na předložené otázky. Je možné, že máme před sebou případ, který do budoucna zůstane zahalen rouškou tajemství. Můžeme se pouze domnívat.

2. července 1951: jak to možná bylo

V pondělí 2. července 1951 po desáté večer byli v budově babické školy zastřeleni tři ze čtyř přítomných funkcionářů místního národního výboru - řídící učitel Tomáš Kuchtík (1898) - předseda MNV a MO KSČ, lesní dělník Josef Roupec (1913) - místopředseda MNV, člen KSČ a skladník Bohumír Netolička (1918) - pokladník MNV, člen KSČ. Čtvrtý, tesař František Bláha (1894) - předseda Místního akčního výboru NF, byl při střelbě zraněn. Jako jediný z obětí incident přežil. Jako pachatelé jsou podle oficiální verze vyšetřovatelů Ladislav Malý, údajný "agent americké vojenské kontrarozvědky CIC", a Antonín Mityska. K nim se na cestě do babické školy přidali Antonín Plichta ml. a jeho bratr Stanislav, oba osudného dne při střelbě hlídali před babickou školou.
Malý byl při zatýkání smrtelně zraněn. Při přestřelce zahynul Antonín Plichta mladší, jeho bratr Stanislav byl těžce zraněn a za dva roky popraven.

Průběh události této vraždy nebyl nikdy zcela objasněn.

Již od samotného počátku se kolem případu objevují dosud neobjasněné skutečnosti. Tehdejší vyšetřovatelé neprovedli v babické škole řádné šetření, nebyla např. provedena balistická expertíza a nebyla ani určena zbraň, ze které se střílelo. Není tudíž dodnes jasné, kdo ji ve skutečnosti držel.

Při akci měli údajně držet hlídku před školou sourozenci Antonín a Stanislav Plichtovi, kteří poté společně s Mityskou a Malým odešli do Cidliny.
V následujících hodinách se překvapivě nesnažili uniknout (např. za hranice), ale naopak se ukryli v žitném poli u Bolíkovic (necelé dva kilometry od místa činu), kde byli druhý den odpoledne objeveni pomocí letadla.

Dalším neobjasněným místem v případu zůstává , co se dělo právě před a při zatčení.
Podle svědectví jednoho ze spoluvězňů těžce raněného Stanislava Plichty začal Ladislav Malý ve chvíli, kdy byli obklíčeni, střílet na sourozence Plichtovy i na Antonína Mitysku. Antonína Plichtu měl zastřelit a jeho bratra Stanislava postřelit.
Sám měl být údajně odvezen příslušníky StB autem a na jeho místo měla být umístěna mrtvola někoho jiného. I v tomto případě se jedná o domněnku.

Právě úloha Ladislava Malého v celém případu je dodnes asi největší záhadou. Malý, který byl soudem označen jako agent americké CIC, se narodil 13. srpna 1920 v Baťovcích na Slovensku v rodině velitele četnické stanice. Po návratu na Moravu v roce 1939 začal studovat gymnázium v Moravských Budějovicích. Jeho spolužákem byl Jan Bula, který byl později jako kněž popraven také. Malý se po válce oženil, měl dvě děti a pracoval v lázních v Jeseníku. Na jaře roku 1949 odešel do Rakouska, kde postupně prošel uprchlickými tábory. Ve Vídni pracoval na československém oddělení úřadovny CIC. V únoru 1951 uprchl zpátky do Československa, kde postupně v okolí Moravských Budějovic kontaktoval řadu osob, které přesvědčoval, že do vlasti byl vyslán s tajným úkolem převést pražského arcibiskupa Josefa Berana za hranice. Jeho otec Jakub Malý byl v jednom z následujících procesů odsouzen, výše trestu však byla překvapivě malá, pouze 2 roky vězení (i když o Malém věděl a navíc mu měl i dát zbraň!).
Podle některých pamětníků byl Malý alkoholik, značně psychicky labilní a často se chlubil protikomunistickými akcemi, které měl provést. Některé jím oslovené osoby ho začali podezřívat ze spolupráce s StB a snažili se s ním přerušit styky, pro většinu to ale bylo již pozdě.

Ihned po vraždě v Babicích následovalo zatýkání a 12. 7. 1951 postavili komunisté před zinscenovaný soud v Jihlavě 14 lidí.
Hlavní proces proběhl ve dnech 12. - 14. července 1951 v jihlavském dělnickém domě s občany, kteří byli komunistickým státním soudem obviněni z toho, že spolupracovali s agentem americké tajné služby CIC na zastřelení tří funkcionářů MNV dne 2. července 1951 v Babicích.
Předseda státního soudu JUDr. Vojtěch Rudý vynesl rozsudek, ve kterém bylo sedm trestů smrti, dvakrát doživotí, zbylé tresty byly od 20 do 25 let.
V následujících dvou letech po hlavním procesu se v souvislosti s babickým případem uskutečnilo dalších několik procesů, na jejichž základě byly vyneseny čtyři tresty smrti a další tresty, které s případem bezprostředně nesouvisely.
Všichni odsouzení k smrti byli následně popraveni, mezi nimi i 3 katoličtí faráři. Jako poslední byl 10. února 1953 oběšen, na dolní polovinu těla ochrnutý, Stanislav Plichta, který byl před zatčením v žitném poli postřelen.

Hlavním cílem celé kampaně, kterou tehdejší režim vyvolal, bylo zastrašit soukromé rolníky, kteří nechtěli vstupovat do JZD. Dalším cílem byla katolická církev, jejich duchovní byli vykreslení jako pomocníci vrahů a nepřátelé režimu.

V devíti skupinách bylo za akci BABICE odsouzeno sto osob, z toho deset k trestu smrti. Jedenáctý, nepohyblivý Stanislav Plichta, byl po samostatném procesu odsouzen také k trestu smrti.
Celkem bylo v uvedených procesech československými soudy vysloveno více než 1375 let odnětí svobody.

Odsouzení však nebyli jedinými obětmi tohoto případu. Státní moci nestačili odstrašující rozsudky. Jejich cílem bylo úplné rozvrácení selských rodin a vazeb mezi nimi.
Jedním z kroků ke zpřetrhání těchto vazeb byla deportace rodin popravených a dlouhodobě odsouzených osob. Pár dnů po vynesení prvního rozsudku byly rodiny převezeny na Státní statek Litoměřice na farmu Ploskovice. Asi po půl roce byly některé rodiny převezeny na farmu Trnovany.
Stejně tak i pro druhém procesu byly další rodiny přesunuty na státní statek do Ploskovic.
Život těchto rodin byl v dalších letech velmi těžký.

Deportace v letech 1951-1952 nebyly ještě posledním aktem. Soudy vyslovovaly i tresty propadnutí majetku - někdy celého, někdy jen jeho části.

Zájem o případ opět ožil v roce 1968, kdy se odsouzení či příbuzní popravených neúspěšně snažili o soudní rehabilitaci. Té dosáhli po dlouhých průtazích teprve až několik let po roce 1989.
Babický případ se stal v sedmdesátých letech v pozměněné podobě základem pro několik dílů seriálu 30 případů majora Zemana (obec byla přejmenována na "Plánice") V tomto seriálu opět tento případ vyzněl jako spravedlivý boj příslušníku SNB proti krvavým třídním nepřátelům

Kněží v tzv. babickém případu

Od ledna 1951 začíná působit na Moravskobudějovicku Ladislav Malý, který o sobě prohlašuje, že je agent CIC a přichází zorganizovat odboj proti komunistům. Navštěvuje své známé z mládí a snaží se je získat pro "svou věc". Přichází také na faru do Rokytnice, kde místního faráře a svého spolužáka z gymnázia P. Jana Bulu (*24.6.1920) informuje o údajném únosu arcibiskupa Berana z internace a snaze převést jej za hranice. Když jej P. Bula žádá o kontakt s primasem české církve, Malý vždy osobní setkání odkládá. Proto se P. Bula také na varování P. J. Podveského rozhodl s Malým styky ukončit. Krátce nato byl 30. dubna 1951 zatčen. Také P. Václav Drbola (*16.10.1912), farář v Babicích, a P. František Pařil (*21.1.1911), farář z Horního Újezdu, věděli o činnosti Malého a byli jím také kontaktováni a lákáni pro jeho plány, což odmítli. Brzy poté, 17.června 1950, je P. Drbola zatčen. Po teroristickém útoku na babickou školu 2. července 1951, byl zatčen 3. července i P. František Pařil. P. Drbola a P. Pařil byli odsouzeni k trestu smrti. V jednom z následujících procesů, v souvislosti s babickými událostmi v Třebíči 13.-15. listopadu 1951, je odsouzen k trestu smrti P. Jan Bula a popraven v areálu věznice v Jihlavě 20. května 1952.

Zastřelení:

Tomáš Kuchtík
se narodil 29. prosince 1898 v Blížkovicích.
Studoval na učitelském ústavu ve Svatém Janu u Berouna a v Českých Budějovicích. V r. 1920 nastoupil jako učitel v Šebkovicích a poté v Hostimi. Zde se stal kronikářem obce a věnoval se divadlu. V r. 1931 odchází na vlastní žádost do Babic, kde byla zřízena nová škola. I tam se zapojoval do kulturního života a měl veliké sociální cítění s obyvateli. Po válce se stal zakládajícím členem sociální demokracie a po únoru 1948 členem KSČ. V r. 1949 se stává předsedou MNV. Spolu s dalšími členy MNV byl 2. července 1951 v babické škole zastřelen.

Bohumír Netolička
se narodil 18. srpna 1918.
Byl synem živnostníka - obchodníka v Babicích, který měl i malé hospodářství. Vyučený obchodník zde pomáhal až do roku 1949. Otcovu živnost nepřevzal, od roku 1949 nastoupil jako skladový dělník ve Velkonákupním družstevním podniku. Pracoval v samosprávě obce jako člen volený za KSČ ve funkci pokladníka. Podle svědectví byl jedním z mála přesvědčených komunistů v obci. Spolu s dalšími členy MNV byl 2. července 1951 v babické škole zastřelen.

Josef Roupec
se narodil 26. února 1913.
Pocházel z dělnické rodiny. Byl vyučen zedníkem, ale po vyučení se věnoval svému malému hospodářství v Babicích. Po válce vstoupil do sociálně demokratické strany. Po jejím sloučení s KSČ v roce 1948 zůstal dále členem. Za KSČ byl také volen do orgánů samosprávy. Spolu s dalšími členy MNV byl 2. července 1951 v babické škole zastřelen.

Zraněný:

František Bláha
se narodil 20. záři 1894. Pracoval jako tesařský dělník. V Babicích byl předsedou MAV NF. Dne 2. července 1951 byl v babické škole raněn střelou. Poté 29. července 1951 se stal předsedou MNV, ale zhruba za rok se své funkce vzdal. V materiálech se nedá ověřit informace o tom, že na začátku šedesátých let vystoupil z KSČ.
Zemřel 22. června 1976.

Popravení:

P. Václav Drbola
se narodil 16. října 1910 ve Starovičkách.
P.Václav Drbola pocházel ze sedmi dětí. Studoval na reálném gymnáziu v Hustopečích u Brna. Na kněze byl vysvěcen 5.7.1938. Do Babic přišel P.Václav Drbola z Bučovic, a to po P. Poláčkovi (ten byl zatčen v lednu 1950 a v březnu 1950 odsouzen na 20 let spolu s dalšími prvními oběťmi na Moravskobudějovicku). P.Václav Drbola si v Babicích rychle získal oblibu. Pokračoval zde ve své sociální a osvětové činnosti. Pomáhal mu v tom zvláště Antonín Plichta. Jako ostatní duchovní v okolí, věděl i P.Václav Drbola o ilegálních schůzkách tamních rolníků, mnohdy se jich i sám zúčastnil a byl jim nápomocný při jejich skrývání. Trest smrti byl vykonán na dvoře bývalé krajské věznice v Jihlavě 3.8.1951

P. Jan Bula
se narodil 24. června 1920 v Lukově u Moravských Budějovic.
V roce 1931 nastoupil na Státní české reálné gymnázium v Moravských Budějovicích, kde 14.6.1939 úspěšně složil maturitní zkoušku. Poté studoval bohosloví v kněžském alumnátě v Brně. Kněžské svěcení přijal 29.7.1945. Jako kooperátor působil v Rokytnici nad Rokytnou. Právě tam ho v dubnu 1951 na základě vymyšleného obvinění zatkla Státní bezpečnost. Byl krutě mučen a vyslýchán. V listopadu téhož roku nad ním soud v Jihlavě vynesl předem naplánovaný rozsudek smrti. V roce 1990 byl jeho soudní proces znovu otevřen a P. Bula byl v plném rozsahu rehabilitován. Trest smrti byl vykonán ve věku nedožitých 32 let 20.5.1952.
V současné době je P. Jana Bula jedním z kandidátů na svatořečení.

P. František Pařil
se narodil 21. ledna 1911.
Farář z Horního Újezda. Trest smrti byl vykonán na dvoře bývalé krajské věznice v Jihlavě 3.8.1951

Přehled odsouzených v hlavních procesech:

Přehled odsouzených v souvisejících procesech:

Literatura, která se věnovala tomuto případu:

Památník zavražděným obětem v Babicích

Památník obětem v Třebíči

Památník popraveným obětem v Jihlavě