Historie Bolíkovice
Název obce Bolíkovice pochází ze slovanského jména Boleslav, které znamená „více slávy“. V blízkosti dnešní obce vedla významná obchodní trasa – Haberská stezka, a proto zde byla zbudována tvrz, kterou spravoval vladyka Boleslav. Tato tvrz sloužila jako ochrana pro kupce a cestující před nebezpečím a zároveň poskytovala základní služby, jako byly jídlo, nocleh, ustájení či kovářské práce.
Podle historiků patří Bolíkovice k nejstarším moravským osadám. Její název se v historických pramenech vyskytuje v různých podobách: roku 1358 jako Bolicovicz, v roce 1373 jako Bolicowicz, v roce 1585 jako Bulikowicz, roku 1720 jako Pulikowitz a v roce 1872 jako Bulikowitz.
První písemná zmínka pochází z roku 1358, kdy vladyka Vilém z Bolíkovic zapsal své manželce Ofce věno ve výši 80 kop. Z této doby se dochoval také erb rodu Bolíkovických – helma s buvolími rohy obrácenými ven.
Během staletí se majitelé vsi často střídali. V roce 1585 byly Bolíkovice připojeny k Sádeckému panství, pod nějž poté dlouho patřily. Tehdy zde stálo osm usedlostí.
Třicetiletá válka obec výrazněji nezasáhla, ale i zde došlo k úbytku obyvatel. Roku 1656 bylo zaznamenáno šest obydlených a dvě zpustlé usedlosti. Do roku 1671 byly všechny opět osídleny a přibyla další nová. Z dochovaných záznamů známe i rozsah polností, robotní povinnosti a způsob odvádění dávek podle velikosti hospodářství.
Z roku 1721 pochází první zmínka o školní výuce – děti z Bolíkovic občas docházely do školy v Babicích, která tehdy sídlila na faře. Povinná školní docházka byla zavedena až v roce 1774.
Počet domů se od konce války do roku 1749 zvýšil z osmi na osmnáct. Nejčastějším příjmením tehdy bylo Hobza, později Trojan. Mezi historickými příjmeními se objevují i jména známá dodnes – například Machovec, Roupec nebo Sklenář.
Sčítání obyvatel z roku 1772 uvádí 216 osob, ovšem tento údaj je považován za neověřený. V roce 1843 zde žilo 132 obyvatel ve 20 domech a 32 domácnostech – 54 mužů a 78 žen. Děti zřejmě nebyly do sčítání započítány. Z památek se v obci dochovala socha sv. Vendelína z poloviny 18. století.
Po zrušení roboty v roce 1848 se Bolíkovice staly součástí politického okresu Znojmo a soudního okresu Moravské Budějovice. V roce 1850 vznikl svazek obcí podle farností: Babice, Bolíkovice, Cidlina a Lesonice. Lesonice vystoupily roku 1867, Cidlina v roce 1875 – svazek pak tvořily už jen Babice a Bolíkovice.
Obživa obyvatel byla tradičně založena na zemědělství, doplněném o řemesla – zednictví, tesařství, truhlářství. V obci se nacházel mlýn, hostinec, hájenka a fungovalo zde i zpracování perleti na knoflíky ve dvou rodinách.
V roce 1914 byla podána žádost o výstavbu školy. Stavba měla začít na jaře 1915, ale byla zmařena vypuknutím první světové války. Do bojů byli povoláni muži do 39, později až do 42 let. Z Bolíkovic padli Antonín Sklenář a František Žampa, v legiích sloužili František Zikmund a Karel Krula.
Po válce byl zřízen společný národní výbor pro Bolíkovice a Babice. Po obecních volbách roku 1919 požádaly Bolíkovice o samostatnost, která jim byla 1. července 1920 udělena. Obec tak získala vlastní úřad.
Po vzniku Československa musely všechny obce vést obecní kroniku. Ta se v Bolíkovicích během let 1945–1948 ztratila. V roce 1922 proběhla pozemková reforma, při níž byl rozparcelován místní dvůr. Noví vlastníci – manželé Vlčkovi z Břeclavi – pozemky roku 1931 rozprodali. Obec byla elektrifikována v roce 1938.
Během druhé světové války nebyla obec přímo zasažena, ale byly zavedeny povinné zemědělské dodávky, které pokračovaly i po válce. Po únoru 1948 byl režim vůči hospodářům stále přísnější a postupně docházelo ke kolektivizaci. Navzdory snahám o udržení soukromého hospodaření bylo roku 1958, jako poslední v okrese, založeno v Bolíkovicích Jednotné zemědělské družstvo (JZD). V roce 1960 došlo ke sloučení s JZD Babice pod názvem Nová cesta.
Téhož roku proběhla reorganizace státní správy – byl zrušen kraj Jihlava, vznikl Jihomoravský kraj a okres Třebíč. Bolíkovice byly opět připojeny k Babicím, roku 1980 následovalo další sloučení s Lesonicemi a Cidlinou. Po roce 1989 se Bolíkovice a Babice oddělily od Lesonic a vytvořily společný obecní úřad.
Od května 2001 patří Bolíkovice do nově zřízeného Kraje Vysočina.
Pečeť: Pečeť oválná o průměru 18 x 22 mm. V pečetním poli je radlice hrotem vzhůru a břitem vpravo. Kolem radlice jsou písmena I. S B O L. Obvod pečeti je lemován linkou.
(Z literárních pramenů volně zpracoval Vlastimil Smetana)
.
Oslava 650 let založení Bolíkovic - videa
